Zdravý pes
aneb
Jak být ve své kůži!
Když se pes drbe |
| Příčin, které vyvolávají více či méně snesitelnou svědivost, je mnoho. Častá je svědivost vznikající po namočení srsti (déšť, plavání v letní „kvetoucí“ vodě rybníka), po použití nevhodného šamponu, při línání, ve velkých vedrech a při dlouhodobě neudržované srsti, kdy se v srsti vytvářejí slepená a zplstnatělá místa, po pobytu psa v extrémně prašném prostředí, po němž je kůže psa zaprášená a psa „kouše špína“... Aura tvrdí, že pes se drbe, když se nudí, když mu klademe hloupé otázky na způsob „Pantofle se koušou, jo?“ a šikana-povely, jimž nerozumí, nebo když upadne do rozpaků nad lidským konáním. Proč by to neměla být pravda, když se v zamyšlení škrábe, drbe a okusuje i páníček? Známkou toho, že páníček myslí jenom povrchně, je to, že si okusuje pouze nehty, nikoli ocásek. „Auro, budeš se drbat, když se tě zeptám, podle jakého vzoru se skloňuje podstatné jméno ‚blběnka‘? Že jsi v pohodě, protože blběnka se páduje podle vzoru ‚skleněnka‘? No jasně! A o tom ten život, Aurinko, vlastně je!“ Na vzniku svědivosti kůže má vliv i místo a délka pobytu psa venku – jiná je kumulace emisí a spadu popílku ve velkoměstě, jiná v zapadlé vísce v horách. Stejně jako člověk i pes vnímá různé alergeny, jako jsou pyly kvetoucích stromů a křovin, spadané listí a ovoce na zahradě. Alergenem je i oblíbená pochoutka psů – čokoláda! Jako alergen může fungovat také dráždivá výstelka psího pelechu („kousavá“ deka), elektrizující a syntetická vlákna, použitý prací prostředek. Každé roční období má své klady a zápory – v létě se kůže pod hustým vlhkým kožichem zapaří, v zimě pod řídkou podsadou omrzne stejně, jako nacisti u Stalingradu. Jakmile se začne pes drbat a vykusovat na konci léta a počátkem podzimu, navině s největší pravděpodobností budou larvy parazita zvaného sviluška podzimní (Neotrombicula autumnalis). Onemocnění se říká trombikulóza. Sviluška patří mezi roztoče a cizopasí pouze larvy. Oranžové šestinohé larvy vylézají od konce léta z půdy, lezou vzhůru na rostlinstvo, kde číhají – obrazně řečeno – na potravu, jíž jsou ptáci, savci i člověk. Po skotačení v trávě či po víkendu na chatě se proto může drbat nejen pes, ale i celá rodina. U psa se larvy nejčastěji uchytávají na pyscích, kolem očí a uší, pod krkem, na končetinách mezi prsty, kolem řitního otvoru a pod ocasem. Larvy pronikají do pokožky své oběti a do ranky vypouštějí sliny. Ty rozpouštějí tkáň pod rankou a mění ji v tekutinu, kterou pak svilušky sají. Vůbec je „netankuje“, že se hostitel může k smrti udrbat! Postižená místa jsou zarudlá, svědivá. Svilušky pobudou asi čtrnáct dní a pak sami odpadnou. Vyhýbejte se proto místům, která jsou jakoby poprášená oranžovým pylem – není to pyl, jsou to kolonie svilušek. Sviluškám se pes neubrání nošením antiparazitárního obojku ani preventivními postřiky proti blechám či „kapkou za krk“ (Stronghold). Jednoduchá léčba spočívá v použití přípravků na bázi pyretroidů ve formě koupele či spreje, které vám poskytne váš veterinární lékař. Jak se svilušek zbavíme my? Naložíme se s knížkou v ruce do horké lázně a ty bestie utopíme. Lidé s mastnou pletí si mohou postižená místa směle namazat kafrovým nebo salicylovým lihem, výborná je i třezalková tinktura, lidé se suchou pletí se promažou dětským olejíčkem. Když se budeme drbat dál a dál, dovolíme se svého psa, zdali se můžeme vypšoukat jeho sprejem. A je to! To samé platí pro larvy sametek podzimních. Jsou oranžové až červené, žijí na otevřených travnatých prostranstvích a s gustem napadají psy a milenecké páry. Larvy se u psů zaměřují na místa porostlá jemnou srstí (břicho, okolí pohlavních orgánů, podpaží, ušní boltce, mezinoží, prsa). Do kůže zavrtané larvy způsobí zarudlý flek připomínající kopřivku až vodnaté puchýřky a psa svědí jak čert. Psa může potrápit i čmelík kuří. Chováme-li pipky, zabráníme psovi v soudružských návštěvách kurníku a v ležení na místech, kde se popelí slípky. Čmelík je tak mazaný roztoč, že přes den se zdržuje mimo tělo hostitele a napadá ho až večer, za tmy, aby na to nebyli svědci. My se však vyzbrojíme baterkou a v srsti zaznamenáme čilý pohyb, poněvadž parazita o velikosti 0,6–1,1mm objevíme pouhým okem – tedy nemáme-li na něm cink. Čmelíky napadený pes trpí velice svědivým zánětem kůže. Není-li čoklík včas z dosahu čmelíků odstraněn a léčen, vzniknou na jeho kůži změny podobné ekzému (puchýře, stroupky). I v zájmu našich slepic domácích (leghornky, faverolky, snacha, tchyně...) dbáme o očistu vnějšího prostředí. Proti čmelíkům zasáhneme stejně nekompromisně, jako zasahujeme proti bleším larvám – kurník vyčistíme od slepičinců, dlážku asanujeme desinfekčním prostředkem (Savo proti plísním ve spreji, sprejem Bio Kill, vařící voda s louhem), a celý slepičí příbytek vystříkáme Biolitem (stěny a strop kurníku). Na čmelíky nejenom v pelechu a v kotci, ale i v kožichu platí sprej Diffusil V-MR. Spolu se čmelíky zahubí i blechy, vši, všenky a další ektoparazity. Pozor! Včas ze zaplynovaného kurníku prchneme, ale předtím se přesvědčíme, že jsme v něm nezapomněli nějakého člena rodiny (kočka, pes, děti, máti...). Při silné koncentraci je Biolit jedovatý nejen pro hmyz a další neřádstvo, ale i pro savce, včetně člověka. |
