PSI ZABÍJEČI
Mýtus, realita či zbožné přání?
Pes Odvážných lidí
|
| Slovo Mongol znamená odvážný a odvaha mongoloidnímu plemeni nikdy nechyběla. Severní Mongolové jsou známí jako Burjati, západní jako Kalmyci. K Mongolům také patřili všemi obávaní Avaři, neboť v jejich žilách navíc klokotala i krev Turků. Kromě území Mongolska se populace mongolských psů vyskytovala v bývalé Burjatské ASSR, v Irkutské oblasti, v pásmu jižní Sibiře, v Kazachstánu... Mongolský pes odjakživa sloužil kočovným pastevcům jako nekompromisní obránce stád a strážce jurt. V roce 1932 byl v 2. čísle časopisu Sobakovodstvo (Chov psů) otištěn článek I. Malginova Mongolskaja ovčarka. Co v něm stálo? „Exteriér tibetské dogy se velmi podobá exteriéru mongolského psa... Mongolský pastevecký pes je však mohutný pes: výška psů-samců dosahuje 75 cm. Jeho hlava poněkud připomíná hlavu kavkazana, uši jsou poloklopené. Silná kostra, široká hruď. Ocas je poněkud stočen nahoru. Srst je dlouhá 10-15 cm, barva psa je černá s pálením, jiné zbarvení je velmi řídké. Mongolský pes se vyznačuje zlobností, celkovou aktivností, vysoce vyvinutým hlídacím reflexem. Běda opovážlivci, který by chtěl vykrást pánovu jurtu! Mongolský pes ochraňuje a pase stáda, je hlavním aktérem při lovu vlků...“ Záměna mongolského pasteveckého psa s tibetskou dogou je nasnadě: mají shodnou tělesnou konstituci, délku a zbarvení srsti, stejné nesení ocasu - i stejné povahové vlastnosti. Nejmarkantnější rozdíl mezi nimi je ten, že tibetská doga má poněkud kratší čenichovou partii a zhruba o 10 cm nižší výšku v kohoutku. To jsou „detaily“, které člověk z bezpečné vzdálenosti nepostřehne či u rozzuřeného psa v intimní vzdálenosti nezkoumá! Ze všech výše uvedených důvodů nemohou být tibetští psi starověkými psími žoldáky, prapředky dnešních mastifů! Jsou jen „genetickým základem“ dnešní tibetské dogy! |
