Jak krmit psy
aneb
Vraž do toho osm kostí!
 |
||
 |
Plemena psů a jejich specifika
| Aura v zemi původu neměla na růžích ustláno. Na jejím chování je však znát, že její matka běhala polodivoká polohladová u stáda v Turkménii. Aurině by k životu stačilo ulovit žabku Kuňkalku, vyhrabat si něco kořínků a to vše zapít vodou z kaluže. Žrádlo je jí víceméně lhostejné, stejně jako vlkovi. Žere, jen když má doopravdy hlad. Potrava je pro ni pouze nezbytným zdrojem energie k zachování života a k hlídání jejích lidí, nic víc. Odmalička jsme s ní měli při jídle velké potíže. Jako štěně jsme ji krmili v malých dávkách 6-7krát denně velmi kvalitní stravou bohatou na vápník a další minerálie. Ve dnech, kdy trpěla nechutenstvím, protože bylo horko nebo protože zjistila, že má gram nadváhy, jsme ji krmili z ruky. Kdyby umírala hlady, mohla bych jí přímo z tlamy sebrat jediné životadárné sousto a ona by při tom ani nemrkla. Jsem přece její paní! Takto by se měli chovat nezkažení středoasijští pastevečtí psi, tvorové obdaření pronikavou inteligencí a nezměrnou láskou ke svému člověku. K člověku, který je miluje. Dobro vždy oplatí jen dobrem! To samé se, bohužel, nedá říci o člověku! Když jsem byla malá, babička mi vyprávěla tento velmi smutný příběh. Po dlouhém dni dřiny usedl hospodář ke stolu. Ukrojil si krajíc chleba a kus sýra a zamyšleně jedl. U nohou mu seděl věrný pomocník - starý ovčácký pes. Pes bez hlesu hleděl na pánovy ruce a jeho ústa, na nůž, který krájel chléb na rybičky a sýr na táfličky... Pastýř dojedl a co nevidí? Pes se mrtev svalil na zem. Věrné psí srdce puklo žalem a zklamáním. Člověk si pozdě uvědomil, že příteli nenabídl ani kůrku suchého chleba ze svého stolu! Tento příběh mnou tak otřásl, že jsem nikdy nezapomněla dát svým psům ochutnatze všeho, co jsemjedla, zmrzlinu v kornoutku nevyjímajíc. Nežebrali, jen na mne láskyplně hleděli - na mé ruce, na má ústa... Přinejmenším poslední sousto bylo vždy jejich! Každé ráno snídáme s Monem půl bochníku chleba. Namažu krajíce máslem, sobě navíc medem, a ty nakrájím na rybičky. Já sním jednu, Mon tři, já zas jednu, Mon čtyři... Je to náš rituál, který nám dokáže překazit jen moje služební cesta. Věřte mi, že není nic příjemnějšího než tichá snídaně s věrným přítelem! Naše srdce si vyprávějí beze slov! Krmte dobře své psy, protože jen kvalitní strava dodá psovi fyzickou sílu a radost ze života. Dobře živený pes vyniká zdravým sebevědomím, a tudíž může zdárně plnit své pracovní povinnosti strážit objekt, bránit svého pána i sebe sama. Je-li zvíře slabé, podvyživené, uvědomuje si svůj fyzický handicap a stejně jako člověk je „zamindrákované“ - instinktivně cítí, že jeho fyzické možnosti mají své meze. Chová se proto buď přehnaně bázlivě, nebo přehnaně agresívně. Jen pes v plné kondici se chová adekvátně situaci - je si vědom, že své povinnosti zvládne, a tak nepotřebuje nic dokazovat ani sobě, ani svému okolí. Dobře živený, s láskou krmený, a tudíž zdravý pes je harmonickou osobností a soužití s ní je radostí a požitkem. Podvyživený, nemocný a vystresovaný pes, jehož hlavním jídlem bývá nedostatek a lhostejnost, je labilní osobností a život s ní je peklo na zemi. Jaký bude náš pes, záleží jen a jen na nás, na našem vztahu k němu. Láska a rozum v něm musejí jít ruku v ruce!
Podívejme se nyní, jak to v psovi vypadá od chvíle, kdy poobědvá, do chvíle, kdy udělá úhlednou hromádku, a to jako na potvoru na chodníku před městským úřadem či úřadovnou policie. |
