Turkmenský alabaj

Turkmenská alabajka Aura

se svým nerozlučným středoasijcem Monem

Aj, až vyprší mé dny vezdejší,
shledám se, věru,
v krajině modrojasu nebeského,
se svými statečnými psy
a hebkými kočenkami,
a Hospodin se bude těšit naší radosti...
Irena Sehnerová
Auřina častuška

Já že jsem zlá alabajka?
To je jenom hloupá bajka!
Já jsem hodná Aurinka,
co stále hlídá, chudinka.

Všichni naši listonoši
volaj z plných hrdel:
„Dejte bacha na tu čubku,
natrhne vám ...!“*

* Já že jsem řekla „prdel“?
No tedy! že vám není hanba!
Já jsem štěkla „haf, haf, haf“!
Středoasijec Turkmenská alabajka Kavkazan
K problematice turkmenského alabaje

(Výňatky z monografie Asijští démoni, druhé, přepracované vydání o středoasijském pasteveckém psovi.)

Hrdými potomky starověkých dogovitých psů jsou další středoasijští psi, hlavně turkmenští a kavkazští pastevečtí psi. Turkmenský alabaj (turkmenský pastevecký pes) se původnímu typu dog podobá více než kavkazan, jenž se jim do jisté míry vzdálil vlivem změny životního prostředí a životního stylu (od stád většinou přešli k vojenským a policejním útvarům) a v neposlední řadě i cílevědomou plemenářskou prací ze strany člověka...
Stěhování myších národu do země zaslíbené
Co tady ještě děláš, klikni a zmiz...